Kolejnicový dotek

Kolejnicový dotek je asi nejjednodušší způsob, jak detekovat přítomnost vlaku na modelovém kolejišti. Jeho velkou nebýhodou je, že přítomnost vlaku zjišťuje jen v jednom bodě a tudíž neumí vyhodnotit ani to, zda už celý vlak minul určitý úsek. Je tudíž vhodný pro obvody, jako je shození návěstidel průjezdem vlaku. Úspěšně jsem ho testoval například i pro imitovanou detekci rozřezu výhybky. Možná by byl využitelný i třeba u simulace samovratných přestavníků. Obecně ale jeho jednoduchost neumožňuje příliš široké využití. Pro tento obvod využívám spínací jazýčkový kontakt, který reaguje na magnet, který je umístěný na spodní straně mašinek a vagónků. Jen bych chtěl upozornit, že existují různě citlivé jazýčkové kontakty a je tudíž vhodné trochu zaexperimentovat, aby se například nestalo, že jej ovlivní vlak na sousední koleji.

Izolovaná kolejnice

Izolovaná kolejnice je trochu dražší záležitost, protože ji simuluji paralelním zapojením alespoň čtyř spínacích jazýčkových kontaktů. Výhoda izolovaných kolejnic je, že jsou po celou dobu průjezdu vlaku obsazené. Aby nebylo nutné použít příliš moc jazýčkových kontaktů, osvědčilo se mi jako vhodné řešení umístit na mašinky třeba dva magnety a na delší vagónky klidně i tři. Ušetří se tím místo v kolejišti, hlavně mezi odjezdovými návěstidly a výhybkami. Důležité je, aby vždy byla vzdálenost mezi magnety stejná nebo i menší než je délka izolované kolejnice. Pokud je tato izolovaná kolejnice správně sestavená, lze docílit toho, že po celou dobu průjezdu i stání vlaku zůstane obvod obsazen. Pro některé z mých dalších zapojení je toto velmi důležité a i "probliknutí" by mohlo způsobit nesprávnou funkci dalších zařízení. Zapojení jazýčkových kontaktů můžete vidět na obrázku níže:

Ještě bych rád upozornil, že z mých pokusů vyplynulo, že jednak je důležité, jak je magnet svými poly vůči kontaktu otočen a zároveň je velmi důležité, z jaké strany jazýčkového relé je přiložen. Pro funkci izolovaných kolejnic mi nejlépe vyšlo, když jsem jazýčková relé zapájel tak, aby při pohledu shora byly vidět oba celé kontakty jakoby z boku, stejně, jako na obrázku. Mezeru mezi nimi (od skla ke sklu) jsem nechával asi 6-7 mm. Až na jeden obvod mi všechny fungovaly naprosto spolehlivě. Polaritu a natočení magnetu jsem při tom ani příliš neřešil.

Při testování jsem ještě zjistil, že pokud byly koleje příliš blízko u sebe a na jedné stál vlak a po druhé projel přes izolovanou kolejnici další vlak, tak izolovaná kolejnice zůstala obsazená, protože ji dokázalo udržet slabé magnetické pole ze sousední koleje, které by samo o sobě na přitažení kontaktu nestačilo.